Nevím ani přesně kdy a co vlastně bylo u zrodu mé velké obliby setrů. Možná to byl ten irský setr, který mi na zahrádce u café baru Na půli cesty pokaždé, když jsem tam zavítal, cpal neodbytně klacek pod půllitr s pivem a to s touhou, že si s ním budu hrát.
Možná to byl irský setr, kterého jsem v
dětství vídal při každé bouřce pod umělým splavem řeky Kocába, jak se schovával
před hřměním. Možná to byli právě ti setři, kteří pobíhali v Riegrových sadech a
doprovázeli mě do zahradní hospody se svojí vždy výbornou náladou. No a nebo to
mohlo být úplně něco jiného. Nebylo to pro mě ani moc těžké, když jsem se
rozhodoval jakého psa si pořídím. Stalo se. Žiji se setrem. Ti, co mají setry,
ví, o čem mluvím. O tomhle psovi se nedá napsat, že ho máte, ale že s ním
žijete.
Setři patří mezi jedny z nejkrásnějších psích plamen. Nemluví ze mě moje zaslepenost, ale pouhé konstatování odborné literatury. Setři jsou původem lovečtí psi. Dovolím si klidně říct pouze původem, protože dnes je hlavně rozšířen v domácnostech. Pro mysliveckou činnost, kdy setři byli tzv. stavěči (po vyhledání kořisti čekají na povel a pak teprve ji začnou pronásledovat) se dnes už moc nepoužívají a to hlavně pro svojí nezničitelnou energii. Zato v domácnostech mají kvůli své velmi společenské a přátelské povaze stále větší zastoupení. Neznám jiného psa, který kamarádí s mými kamarády víc než já, který deset minut po výprasku přijde rozzářen s výrazem: hele máš to zapotřebí. Zároveň vedle této ideální povahy (omlouvám se těm, kteří chtějí mít agresivního psa, tak pro ně tedy setr nemá doopravdy ideální povahu) je setr i velmi učenlivý. Není problém ho během jednoho dne naučit dávat pac a během pár dnů příkaz sedni, ale problém je ho přinutit tento příkaz dodržovat. Setr totiž díky své vitalitě a energii nemá na nic čas. Představte si takového typického redaktora nějakého technického magazínu, jak s časopisem "Mobil" v ruce pobíhá prodejnou mobilních telefonů. Tak takhle se chová setr venku.
Zapomeňte na to, že vám pomůže zahrada. To
vám dneska neporadí snad nikdo, možná jedině nevrlý soused poté, co si váš
miláček popovídá přes sk
lo vchodových dveří v baráku se svým sokem odvedle. Setr
potřebuje chodit a zkoumat (zahradu má prozkoumanou za dva dny), ale hlavně
blbnout (na dlouhých procházkách obzvlášť). K pojmenování jejich povahy si
dovolím použít výraz mého kamaráda (samozřejmě můj irský setr ho považuje ještě
za většího kamaráda) - rapl. Jo setři jsou raplové. Jsou v pubertě celý život a
každá procházka s ním nebude stejná. A nepočítejte, že doma bude dodržovat
polední klid. Zkuste si celou hodinu pracovat třeba na počítači. To vám hned po
dvaceti minutách přiletí nějaká gumová hračka na klávesnici a jestliže máte
nízko posazenou židli jako já, tak věřte, že vám spíše přiletí na hlavu. A ještě
na jednu neřest chci upozornit. Jsou to neuvěřitelní milovníci fen. Fascinují
mě, s jakou naprostou chirurgickou přesností zkoumají všechny krásy opačného
pohlaví (myslím tím psí rasu). Jim nestačí si jen "čichnout". Oni se přitom
plazí, lehnou si na záda, aby náhled byl co nejlepší atd. Jestliže fena není
povolná, zkoušejí ji uhnat. Zažil jsem na vlastní oči, jak irský setr uhnal
běháním dokola jednu rotvajlerku s docela nevrlým výrazem. Ta si nakonec
odevzdaně lehla a nechala si vše líbit a vážení to byly věci, co si nechala
dělat !!!
Irský setr není pro ty, co chtějí bezproblémového "goodboy" psa jako jsou labradoři nebo retrívři. Věřte, že ze setrů nikdy psí Mirek Dušín nebude. Jednoduše řečeno - ten, kdo nesnáší nudu a je pro každou špatnost, je ideálním partnerem pro setra, protože s ním se nudit nebude.